Hraní akordu na durovou harmoniku Richter

Tóny jsou totiž seřazeny vedle sebe tak, aby jejich poskládáním tvořily akordy potřebné pro hraní v dané tónině, tj. jedním fouknutím do třech (resp. čtyř dírek) hrajeme celý akord. Jako příklad jsem zvolil foukačku A-dur - pro další ladění si odvodíte akordy analogicky sami:
Pozn: opět upozorňuji na americké značení, které používám shodně s výrobcem foukaček: místo našeho "H" používám "B", místo našeho "B" najdete "Bb".

Pro hraní v první poloze (A-dur) potřebujeme zpravidla následující akordy: A-dur, E-dur a D-dur.

Pro hraní ve druhé poloze (E-dur) potřebujeme obvykle akordy E-dur, B-dur a A-dur.

Podívejte se teď na možnost hrát jednotlivé akordy na durové foukačce s Richter laděním:

• Akord A dur (A, Cis, E) - často potřebný ve druhé i první poloze: Kterékoliv tři dírky vedle sebe tvoří vždy akord A-dur (v různých obratech). To je veliká výhoda např. při vyhrávkách do akordu při hraní doprovodu - stačí pouze koukat kytaristovi na prsty a v momentě, kdy hraje základní akord, nikdy se nespletete a vždy budete ladit ve foukaných tónech.
• Akord E dur (E, Gis, B) - často potřebný ve druhé i první poloze: Dírka 1-2-3 (B E Gis) nebo 2-3-4 (E, Gis, B) dá dva různé obraty akordu E dur. Fouknete-li současně i do páté dírky, bude vám znít durový septakord E7 (E, Gis, B, D).
• Akord D dur (D, Fis, A) - často potřebný v první poloze: Na dírce 5-6 nebo na dírce 9-10 (D-Fis) zahrajete nekompletní akord D-dur (do plného akordu chybí tón A: ve vyhrávkách si pomůžete střídáním s foukaným tónem na dírkách 1, 4, 7 nebo 10), D-dur se tedy dá zahrát jen jako rozložený akord.
• Akord b moll (B, D, Fis) - dírky 4-5-6 nebo 8-9-10. (případná "sedmička" by vznikla kombinací s foukaným tónem A). Místo potřebného akordu B dur nalezneme tedy bohužel akord b moll, nicméně ani ten není k zahození :-).

Pokusil jsem se nastínit základy. Určitě však sami objevíte ještě další možnosti Richter ladění. Pokud někde naleznete chybu, budu vám vděčný za upozornění. Ať vám přehled slouží!

Maxihaf