Ohýbání tónů stahováním - BENDING

Ohýbání? A k čemu mi to vůbec bude?

Odvážlivec, který se rozhodl hrát na Richter-harmoniku, brzy zjistí, že na ní nenajde všechny tóny potřebné k zahrání melodie. Je to malinkatá zrada pro začátečníky, která se dá ale elegantně vyřešit pomocí tzv. ohýbání tónů (Bendingu). Bohatě nám tuto malou "nepříjemnost" vyváží široké možnosti, které ohýbání tónů nabízí.

Znalost ohýbání tónů oceníte zejména v momentě, kdy si troufnete pokořit devítihlavou saň "cross harp" či její rodnou sestru "slant harp", tedy při hraní ve 2., resp. 12. poloze. Dá se říci, že bez ohýbání tónů je hraní v těchto polohách takřka nemožné. Ale také v první poloze ohýbání tónu využijete; pro jednoduchost vysvětlím smysl ohýbání právě v ní (jednotlivými polohami se zabývá samostatná kapitola).

Prohlédněte si nejprve rozložení tónů na durové Richter foukačce (viz následující obrázek):

 

Zaměřte se na dolní část rejstříku foukačky laděné v C-dur a srovnejte si rozložení tónů nejprve s tóninou C-dur (C-D-E-F-G-A-H-C) - tedy s tóny, které potřebujete ke hraní v první poloze. Vidíte, že do kompletní stupnice chybí tón F a tón A. Pomoc je jednoduchá: z tónu G ve druhé dírce do sebe získáme snadno tón F (stažením o tón) a podobně z tónu H (pozor na americké značení - zde B) ve třetí dírce do sebe získáme tón A. Tím získáme chybějící tóny stupnice a budeme schopni hrát prakticky jakoukoliv melodii.

Overbends (bending): to je Blowbends a Drawbends!

Hraní jiného tónu, než toho, který je "v díře" naladěn výrobcem, se obecně nazývá overbends a dalo by se přeložit jako ohýbání, přehýbání, překroucení.

Ohýbají se obvykle tóny tahané, a to v dolní části rejstříku nástroje, konkrétně v dírách 1-4 a 6. Tento postup nazýváme Drawbends a bez něj se neobejdeme.

Ohýbat však lze i tóny foukané, a to v horní části rejstříku. Tento postup nazýváme Blowbends. Je to technika která se využívá méně a obejdeme se bez ní docela dobře.

Tímto způsobem lze docílit nejen neurčitých "mezitónů" při plynulém přechodu od jednoho tónu k druhému (glisando), ale také naprosto čistých tónů a půltónů. Ohýbáme vždy směrem "dolů", tj. vytváříme tón nižší, než jaký by v příslušné dírce zněl normálně. A rozdíl mezi původním a ohnutým tónem může být (podle potřeby) v některých dírkách dokonce až jeden a půl tónu! Takto tedy získáme chybějící tóny - a nejen to: otevírají se nám v hraní nečekané možnosti!

Které tóny lze ohýbat?

Vzhledem ke konstrukci foukačky lze ohýbat jen některé tóny. Ne na všech dírkách lze tóny ohýbat stejně snadno. Prohlédněte si, jaké všechny tóny můžeme pomocí bendingu z C-dur foukačky vyloudit (viz obrázek níže)!

Technika ohýbání: Jak ohýbat?

Vlastní princip stahování tónů se vysvětluje velice těžko. Většinou se doporučuje začínat na díře 3 nebo 4 do sebe, kde je ohýbání nejsnazší. Vlastního ohnutí tónu pak docílíme tím, že se snažíme pomocí jazyka jakoby vyslovovat slabiku "ju". Zvuk, kterého byste měli docílit je onen známý houpavě naříkavý zvuk harmoniky z ústřední melodie filmu "Tenkrát na západě".

Následující obrázek znázorňuje práci ústní dutiny při snižování nádechem - Drawbends, konkrétně na třetí dírce C foukačky. Při stahování na ostatních dírkách je situace obdobná.

Tento princip funguje pro všechny Richter foukačky, tzn. vždy budete ohýbat tóny na stejných dírkách a stejným způsobem.

Pro transpozici do dalších tónin využijte tabulek v článku Rozložení tónů Richter harmonik, nebo můžete použít Zubříkovu pomůcku

Připravte se na to, že stahovat se nenaučíte hned - já jsem se s tím pral řadu dní. Další řadu dní a týdnů pak cvičíte to, aby jste stažený tón udrželi, aby zněl čistě a případně abyste při hraní nasadili rovnou čistý správně stažený tón.

Hodně zdaru při nácviku bendingu Vám přeje Maxihaf.