Diskuze
-Zobrazit všechny rubriky diskuze (nejvyšší úroveň)
-Čtěte: pravidla diskuze!
-Čtěte: Vysvětlivky a statistika diskuze
-Nová témata budete moci přidávat až po přihlášení!
| Autor | Příspěvky |
matěj
superharp
359 příspěvků |
Vloženo 13.09.2011 20:31:48
Předvčerem jsem viděl jeden díl Simpsnových a v
Simpsonech zazněla slavná skladba z Půlnočního kovboje v
podání Tootse Thielemanse. Je milé že se do tak
populárního animovaného seriálu dostal i takový hvězdný
chromatikář.
|
Petkon
superharp
1270 příspěvků |
Vloženo 17.07.2011 22:14:37
Thielemans - CD list
----------------------------
Dávám tip na výtečnou stránku, kde je výčet s odkazy na
téměř všechna dostupná alba T.Thielemanse.
Jsou zde kromě alb, která nahrál jako frontman, i alba,
která natočil jako host s nejrůznějšími hudebníky a
zpěváky.
Stačí na jednotlivá alba kliknout a objeví se obrázek
alba s jednotlivými tracky, přičemž je současně uvedeno
číslo a název tracku s Thielemansem.
Mnohá alba lze samozřejmě stáhnout a získat tak raritní
Thielemansovy nahrávky, které jsou jinak velmi obtížně k
mání.
Klobouk dolů nad nahrávací činností mistra všech mistrů
foukačky !!!
Jinak ten Japonec, autor tohoto webu, je vynikající
chromatikář, stačí se mrknout na jeho videa na youtube,
která jsou dostupná z těchto stránek.
Opravdu umí.
Zde je uvedená stránka :
http://www.geocities.co.jp/Hollywood-Miyuki/8164/cdlist.h
tml
|
Bigear
superharp
1201 příspěvků |
Vloženo 13.02.2011 21:20:50
...úžasné...album i Petkonova vábnička k poslechu.
Jsem hrozná ostuda,že jsem se k tomu poslechu dosud
pořádně nedokopal.Hned to napravím.Mít to tak v mp3 už to
poslouchám kudy chodím.Doma nemám klid,synek velmi
vyžaduje pozornost a to mu nechci brát.
|
Petkon
superharp
1270 příspěvků |
Vloženo 13.02.2011 09:36:01
T.Thielemans – European Quartet Live (2010)
---------------------------------------------------------
--------
Všem hráčům a příznivcům chromatické harmoniky bych rád
představil aktuální a zatím poslední nahrávku mistra této
harmoniky - Jeana Tootse Thielemanse.
T.Thielemans již ve své dlouhé hudební kariéře natočil
takové množství skvělých jazzových alb, že by mu bohatě
stačilo odpočívat a užívat si v klidu pokročilého stáří.
Jenže on si prostě nedá pokoj a stále hraje, koncertuje a
nahrává. Pro své fanoušky připravil tentokráte novou live
nahrávku.
Právě z živých koncertních vystoupení několika posledních
let (2006, 2007 a 2008) vzniklo toto novinkové album,
které bych se vám pokusil přiblížil a nalákat vás k jeho
poslechu, neboť se jedná o parádní titul, kterých je
bohužel u chromatiky na rozdíl od diatoniky tak
poskrovnu.
Album natočil T. Thielemans v tomto kvartetním obsazení :
Toots Thielemans - chromatická harmonika
Karel Boehlee – piano, klávesy
Hein Van De Gein – kontrabas
Hans van Oosterhout – bicí
Nyní rovnou přejděme k jednotlivým skladbám, z nichž
každá by si zasloužila samostatné pojednání a podrobnější
rozbor, což ale není cílem tohoto příspěvku. Z úsporných
důvodů se proto v každé z nich omezím jen na ty
nejzajímavější a nejdůležitější momenty.
1. I LOVES YOU PORGY (3:28)
Po úvodním potlesku se po krátké klavírní předehře ozve
pomalá, nádherně táhlá Gershwinova melodie v tónině G
dur. Všimněme si hned na začátku úžasného Thielemansova
soundu, frázování, hraní přirozeně rovných tónů s tu a
tam použitým jemným vibratem.
Thielemans se doslova mazlí s každým tónem a dokonale jej
tvaruje a formuje k obrazu svému. Nerozpakuje se pro
zdůraznění akcentu a významu určitých tónů použít ani
mnohokrát opakované nasazení, tu a tam zase použije
bending na foukaných i tahaných tónech, občas využívá i
souzvuku sousedních tónů atd. Dá se říci, že celá úvodní
skladba tvoří jakousi předehru k celému albu a současně
lehounký předkrm pro následující chody, čímž posluchače
príjemně navnadí k poslechu dalších skladeb.
2. SUMMERTIME (5:40)
A je to tady ! Přímo, bez přerušení navazuje hned tato
slavná Gershwinova skladba na onu předchozí, ovšem již v
podstatně svižnějším tempu. Z tóniny G dur první skladby
se skokem přesouváme tentokrát do molové tóniny g moll,
přestože krátká expozice začne v d moll. Tanečním tempem
dostává skladba živější, odlehčenější, kromě toho za
pomoci razantních bicích místy až jazz-rockový charakter.
Thielemans po předvedení základní melodie využívá svou
fantazii na úlety do dalších tónin. Vždy se po čase na
okamžik vrátí k původní g moll a známému melodickému
motivu, aby na něj ihned navázal novými melodickými
nápady. Skladba má úžasný drive, tak rozpohybovanou a
tanečně swingující Summertime jsem ještě neslyšel, jedním
slovem paráda. Kompletní legendární melodii zahraje
Thielemans v upravené podobě prakticky až v samém závěru
skladby, kterou pak zakončí sladkou tečkou v podobě
vysokého c4.
3. COMECAR DE NOVO (6:58)
Tuto skladbu v rytmu brazilské samby lze rozdělit zhruba
na dvě poloviny. V té první se pomalejší děj odehrává v
tónině es moll, v níž Thielemans využívá hraní s převážně
zmáčknutým registrem (paralelní Fis dur). V druhé
hybnější části skladba postupně po klavírní mezihře
přechází přes tóninu G dur do závěrečné C dur. V samém
závěru pak Thielemans foukne nejvyšší tón na své
chromatice - d4.
4. THE DAYS OF WINE AND ROSES (5:47)
Tato filmová melodie H.Manciniho se odehrává ve středním
tempu, tentokráte v tónině F dur. Od vstupního spodního
c1 se tóninově postupně přenese do As dur (obdoba G dur
se stisknutým registrem). Zde bych chtěl upozornit
zejména na laškovné hrátky harmoniky v podobě krátkých
úsečných přiznávek, nátrylů, skoky od horního ke spodnímu
tónovému rejstříku apod., to vše za doprovodu sólového
kontrabasu. V závěru skladby na sebe upozorní prodleva na
trylku e-f ve spodní oktávě a výstup do nebeských výši v
sekundových sekvencích až po závěrečné vysoké c4.
5. CIRCLE OF SMILE (3:16)
V této melodicky povědomé skladbě z TV krimi seriálu (mně
však neznámého) je použita tónina a moll, v níž si v
nenáročném a spíše odpočinkovém duchu máme možnost užít
si krásného zvuku Thielemansovy foukačky, mimojiné např.
mňoukání na foukaném e2 . Dále stojí za pozornost
jednoduché, o to však působivější využití repetitivně
nasazovaných tónů v triolách v závěrečné sekvenci.
6. ROUND MIDNIGHT (3:08)
Skladbu T.Monka pojal Thielemans jako tříminutové sólové
číslo, které tvoří jakýsi pomyslný vrchol celé nahrávky.
Zde bych upozornil na základní tóninu f moll, z níž
vycházejí všechny vskutku ďábelské melodické linky s
úniky do mnoha dalších sousedních i vzdálených tónin.
Slyšíte tu neskutečně bohatou harmonii tvořenou prostým
jednohlasem ?
Thielemansova foukačka nejen zde dosahuje zvukomalebnosti
flétny, saxofonu, trumpety, akordeonu i houslí dohromady.
Vážení přátelé, takto hraje a vystačí si zcela sám se
svým hard bopperem geniální hráč, jemuž pomalu táhne na
devadesátku. Neskutečné. Nabízí se myšlenka přepsat si
tuhle lahůdku do not a pak už jen cvičit a cvičit. Nebo
jen poslouchat a bezmezně obdivovat. Dokážu si snadno
představit Thielemansovo album, kde by se obešel bez
jakéhokoliv doprovodných nástrojů, jen sám se svou
foukačkou. Škoda, že takové album už asi nenatočí.
Skladba je skutečnou oslavou chromatické harmoniky a
jejích možností. Bomba !
7. LES FEUILLES MORTES (5:55)
Opět jedna filmová melodie, tentokrát z roku 1945,
pocházející z pera francouzského autora J.Kosmy. Plyne ve
středně rychlém tempu a v tónině g moll, jež prochází
skladbou od začátku do konce. Opět stačí jen naslouchat
velebným tónům a opájet se samotným zvukem a melodiemi.
Jak krásně zní např. dlouhá zcela rovná prodleva na tónu
g2 rozvedená do bendingu na a2 na začátku 2. minuty.
8. THEME FROM MIDNIGHT COWBOY (4:27)
Legendární skladbu Midnight Cowboy nedávno zesnulého
skladatele Johna Barryho není třeba blíže představovat.
Od doby svého vzniku se z ní právem stal světový
evergreen. Thielemans je autorem originální harmonikové
nahrávky pro stejnojmenný film z roku 1969. Skladbu má
dokonale zažitou, natočil ji např. na své studiové album
Apple Dimple z roku 1979, kde mu tenkrát doprovod
vytvořila orchestrální sekce. Tato komorní verze je
rovněž více než zdařilá. Je mimochodem velmi zajímavé
poslechnout si a vzájemně porovnat obě nahrávky.
V této novější verzi dostal kromě doprovodného klavíru
prostor i sólový kontrabas, po němž opět exceluje
Thielemansova foukačka ve skladbě, u níž by jeden ani
neřekl, že v ní lze takovým způsobem kouzlit a čarovat
(terciové souzvuky, s akcentem nasazované tóny v
gradujícím finále aj.), nemluvě o orginálních
improvizačních nápadech. Fantastické provedení, s velkou
grácií a přehledem odehraná skladba, v níž zdánlivě nejde
nic moc navíc vymyslet. Ještě doplním základní tóninu – C
dur
9. ON GREEN DOLPHIN STREET (6:01)
Další skladba přináší opět oživení po předchozím klidném
kovboji svým živější tempem a tentokráte v Es dur tónině.
Brilantní sólo si zde vystřihne kromě samotného
protagonisty i pianista a značný prostor dostanou i bicí.
Z wikipedie jsem se dověděl, že skladba pochází z roku
1947 a jako standard ji mimojiné proslavil geniální
trumpetista Miles Davis.
10. NE ME QUIETTE PAS (3:56)
Jedná se o titulní skladbu ze stejnojmenného
Thielemansova alba z roku 1989, tentokrát ovšem v
koncertním provedení. „Neopouštěj mě“, tak z ní překlad
této melancholické, pomalé skladby, v níž Thielemans
předvádí své umění čarování s tóny, zejména po stránce
zvukomalebné. Zase se budu opakovat a vyjadřovat obdiv
nad dokonalým frázováním, dynamikou, prací s každičkým
tónem, to vše v tónině e moll. Pro úplnost dodávám, že
skladbu napsal a proslavil Thielemansův rodák, rovněž
Belgičan, světově proslulý zpěvák a šansonier Jacques
Brel.
11. BLUESETTE (4:41)
Jestli existuje něco jako životní dílo, skladba či píseň,
jako např. McCartneyho Yesterday,
Gershwinovo Summertime, Bachova Toccata a Fuga d moll,
Beethovenova Osudová, Dvořákova Novosvětská, Mozartova
Malá noční hudba, Rachmaninovo Preludium Cis moll,
Vivaldiho Čtvero ročních dob, Daňkova Rosa na kolejích,
Redlova Galánečka, Vejvodova Škoda lásky či Škroupova Kde
domov můj, pak to bezezbytku platí o této slavné
Thielemansově skladbě, která ho provází celým jeho
koncertním životem.
Je to skutečný instrumentální majstrštyk, napsaný pro
chromatickou harmoniku, který byl dokonce dodatečně
otextován, aby jej mohli jazzoví a jiní zpěváci zařadit
do svého repertoáru.
Genialita této skladby spočívá kromě jiného v tom, že při
jejím poslechu si vůbec neuvědomíme, že se v podstatě
jedná o dodekafonickou skladbu, v níž jsou postupně
použity všechny (!) tóny chromatické stupnice. Přitom je
to skladba navýsost melodická a zpěvná, jejíž téma není
až tak nesnadno zapamatovatelné.
Začíná na tónu F ve spodní oktávě a postupně vystřídá
všechny zmíněné tóny chromatické řady. Tóninově se točí
někde mezi B, Es a As dur, ale neptejte se mě, ke kterým
dalším mezitím zalétne.
V žádné jiné vlastní skladbě Toots Thielemans nevytvořil
větší poctu svému milovanému nástroji. Bluesette je
skladba zrodivší se z nezměrného obdivu a lásky k
nástroji zvanému chromatická harmonika a k jeho
melodickým a harmonickým možnostem. Je to nejlepší
Thielemansova skladba, která se navěky zapsala do hudební
historie. Více není třeba dodávat. Proto Bluesette
nemohla chybět ani na této možná poslední Thielemansově
nahrávce ( přál bych si z celého srdce, aby tomu tak
nebylo a natočil ještě další skvělá alba).
12. FOR MY LADY (3:06)
Co může být ještě krásnějšího a vznešenějšího než pocta
vlastnímu nástroji ?
Odpověď je ukryta v názvu závěrečné skladby.
Pro mou ženu, paní, slečnu, lásku (jak chcete) si
Thielemans zvolil stejný začátek jako v Bluesette - tón
f1 ve spodní oktávě. Jiná je i tónina, v tomto případě F
dur.
Skladba se poprvé objevila na Thielemansově albu For My
Lady z roku 1991, které natočil v triovém obsazení ve
spolupráci s americkou pianistkou Shirley Horn. Patří k
nejkrásnějším a citově nejvřelejším Thielemansovým
skladbám vůbec.
Hned v úvodním tématu je možno najít skryté významy,
které si uvědomíme pouze při opakovaném a pozorném
poslechu. Všimněte si, jak je celá melodie vystavěna v
počátečních sekvencích vždy po dvou tónech pospolu, v
páru, což mně zde symbolizuje lásku a vztah dvou
milujicích se lidí, kráčejících společně ruku v ruce,
stejně jako ony tóny.
Neznám mnoho podobných příměrů v jazzových tématech,
které by tak jednoduše a krásně vyjadřovaly tóny a
melodií to, co se jinak i slovy vyjádřuje jen velmi
obtížně.
Nikterak efektně, zato s velkým citem a něhou tedy končí
tato nejnovější a zatím poslední nahrávka génia
chromatické harmoniky, která se jistě právem zařadí mezi
jeho nejúspěšnější alba. Závěrečný nadšený aplaus je toho
dostatečně výmluvným svědectvím.
Ve svém věku (Thielemans se narodil v roce 1922 !)
Thielemans na této nahrávce předvádí naprosto famózní,
úctyhodný výkon, před kterým musí každý uznalý muzikant
chtě nechtě pokorně a hluboce smeknout.
Předvádí na ní prakticky všechno ze svého nedostižného
instrumentálního umění – fenomenální zvukové možnosti
chromatiky v její neuvěřitelné plastičnosti a
různobarevnosti zvuku, práce s dynamikou, pregnantní
rytmické cítění, ukázkové používání vibrata, pověstné a
nepřekonatelné chromatické postupy a běhy, brejky nahoru
i dolů, nejrůznější kudrlinky, trylky a další ozdoby,
hraní v souzvucích, triolách, bending na všech tónech,
neskutečnou orientaci ve spleti jednotlivých tónin a
vzájemnými přechody mezi nimi, neuvěřitelnou
představivost ve vymýšlení melodických postupů, nad
kterými člověk jen nechápavě zírá a marně pokouší
napodobit, a mnoho dalších těžko uvěřitelných věcí. Třeba
jen ty jeho těžko odhadnutelné konce skladeb, kdy už si
myslíte, že tohle bude ten závěrečný, poslední tón nebo
úryvek, ale omyl, vždy ještě následuje další motivek či
kudrlinka …
Stojí zato si nahrávku pořídit a pozorně se jí
proposlouchat. Čím více času jí věnujete, tím více krásy
vám sama vyjeví a o to větší bude váš požitek s každým
dalším poslechem.
Tohle album vám nedá možnost oposlouchat se a omrzet.
Pro hráče zabývající se vážně chromatickou harmonikou je
poslech téměř povinností.
Jsem přesvědčen, že hráč na chromatiku si jednotlivé
skladby užije v ještě větší míře, protože takzvaně ví, o
čem je řeč, může si sám některé postupy vyzkoušet,
napodobit a nacvičit.
Možná poslech tohoto alba leckoho přivede k myšlence
začít se věnovat tomuto nádhernému nástroji, neboť je
velmi snadné propadnout jeho kouzlu.
Já jsem s tímto albem strávil již desítky hodin a pořád
mě neskonale baví. Mám v něm neustále co objevovat jak
prostým poslechem, tak s chromatikou v ruce.
Opraveno 13.02.2011 19:06:06
|
| Autor | Příspěvky |
|
