Nikdo není online
Nově příchozí:   smroun    zablabla    DOSA  

Diskuze

  Rubrika:   Vybrané téma:
Jak zahrát / kde sehnat? Bridge Over Troubled Water

-Zobrazit všechny rubriky diskuze (nejvyšší úroveň)
-Čtěte: pravidla diskuze!
-Čtěte: Vysvětlivky a statistika diskuze
-Nová témata budete moci přidávat až po přihlášení!
 
AutorPříspěvky

Bigear
superharp
1201 příspěvků
Vloženo 19.07.2009 20:04:12  
To Petkon:Nádherné pojednání!Radost číst.Přijmi,prosím,můj upřímný obdiv.Velmi rád bych to našel v budoucnu v sekci "články"spolu s ostatními pojednáními.

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 19.07.2009 16:22:31  
Bridge Over Troubled Water
---------------------------------------

Most přes rozbouřenou řeku.
Slavná píseň vznikla v roce 1969, kdy ji jako titulní píseň napsal Paul Simon pro album se stejnojmenným názvem a vydal společně s Aetem Garfunkelem v roce 1970. Letos jí bylo tedy rovných 40 let. Garfunkel byl jejím sólovým interpretem-zpěvákem.
Dodnes je známo mnoho nahrávek celé řady dalších interpretů, neboť píseň se stala brzy velmi oblíbenou a její sláva trvá dodnes.
O okolnostech jejího vzniku a spoustě dalších více či méně zajímavých údajů z jejího života na scéně populární hudby se můžeme dočíst z mnoha pramenů.
My se však na ni společně podíváme spíše z hudebního hlediska, pokusíme se malinko proniknout takříkajíc pod její povrch. Hned na začátku se asi shodneme, že je to píseň nádherná a skvostná. Kdykoliv ji slyším, mám vždy mrazení po těle. Proč tomu tak je, co je na ní tak vzrušujícího?
Celá skladba se odehrává ve velebně pomalém rytmu, je rozčleněná celkem do tří samostatných slok, bez tradičního samostatného refrénu, který se však v rámci sloky objeví nenápadně na jejím konci s citací onoho „ bridge over troubled water„.
Samotná melodie písně je poměrně jednoduchá, od svého kvartového začátku plyne v celé sloce volně a široce jako řeka, ponechávající ale dostatek prostoru pro určitou variabilitu a svobodu zpěvákova projevu. Každá sloka v jejím refrénovém závěru graduje vždy odpíchnutím se od nejvyšším tónu-tercie, ležícího v sousední horní oktávě a postupně klesá do původní oktávy, aby se znovu vrátila na její vrchol a zakončena byla pak na horní oktávové primě.
Samostatnou kapitolou je jednak instrumentální složka, kdy vstupní, mohutné až hymnické akordy klavíru v předehře a v doprovodu, v závěru navíc podpořené orchestrem, a dále především samotná harmonie, dělají ze skladby zcela výjimečnou záležitost. To, co se zde odehrává v harmonii, je až neskutečné, kdy se zpočátku střídají tonika se subdominantou, poté se mihne na chvíli mollová subdominanta, durová subdominanta, základní tónika střídaná její septimou, to vše na slově „over“ složeným dimovým akordem, odbočky ze základní Es dur do Des dur apod., konec sloky–refrénu je završen nejprve durovou tónikou, v další sloce mollovou tónikou na nepatrně pozměněné melodické lince atd.atd. Ovšem tímto výčet všech harmonických nuancí a kouzel v této skladbě zdaleka nekončí.
Zkrátka, pouze harmonická stránka skladby by vydala na samostatný rozbor, kterým zde nechci příliš unavovat. Kytaristi i pianisté určitě budou vědět, o čem je řeč. K doprovázejícímu klavíru se pak v dalších slokách přidává i bohatý orchestr a celá skladba vrcholí v grandiózním finále zakončeném dlouhým tónem G, který na konci celé fráze pak sestoupí po rychlých dvou sekundách k primě - tónu Es. Nádherný, suverénní zpěv Arta Garfunkela, který zářivě ční nad tím vším, je už jen pomyslnou třešničkou na dortu.
Skladba díky všem výše zmíněným kvalitám patří právem k tomu nejlepšímu, co vzniklo v populární hudbě 20.století.

Na diatonickou foukačku je skladba hratelná v 1.poloze se začátkem ve spodní oktávě, což dobře koresponduje s celkovým vyzněním písně, kdy to hlavní se odehrává v příjemné střední foukačkové poloze. Procvičíme si na ní zvláště stahování na 3.dírce o jeden půltón / u C harmoniky tón B, u Es dur harmoniky tón Des /. Ve vyšší oktávě je skladba hratelná jen pro „over-blowisty“ s overblow na 6.dírce.
K samotné tabulatuře ještě malý dovětek. Psal jsem ji podle originální verze, tak jak se běžně hraje v rádiích, koncertní verze se mohou v melodii i harmonii nepatrně lišit. Je zbytečné opakovat, že na tabulaturní zápis je nutno se dívat jako na zjednodušený zápis melodické linky, který nemůže obsáhnout všechny nuance a jemnosti lidského hlasu. Přesto všechno jsem považoval za nutné refrény ve druhé a třetí sloce napsat samostatně, protože významně obmněňují (nebo spíše rozvíjejí) melodii první sloky . Ostatní variační kreace jsou plně v rukou samotného interpreta, včetně toho, zda chce hráč hrát spodní tón G foukaně (jako v tabulatuře) nebo tahaně na 2.dírce, nebo např. podle zpěváka hrát v první sloce na slově „all“ ještě o oktávu vyšší tón, jak ji zpívá Garfunkel.

Pro nás může být skladba mimojiné blízká i tím, že je napsána a zní tedy v nám všem dobře známé tónině Es dur, stejně jako naše státní hymna. Es dur tóninu máme tedy dobře naposlouchanou. Všechny verze, včetně těch koncertních, které jsem slyšel od S.a G., byly vždy v této tónině. Nutno dodat, že P. Simon nepodlehl často lacinému a samoúčelnému efektu s využitím modulace do jiné tóniny a po celou skladbu zůstává věrný této hrdinské beethovenovské / Symfonie č.3 Es dur-Eroica / tónině.
Diatonikáři si proto vezmou Es dur foukačku, pro chromatikáře bude ctí se ji naučit na C chromatiku v Es dur.

Přeji všem hráčům, aby se přes tuto skvostnou píseň plnou harmonické bouře přenesli úspěšně jako onen bridge over troubled water.
Opraveno 19.07.2009 16:24:43
AutorPříspěvky

Úvodní stránka | Nahoru | Zpět | Vpřed | Přidat k oblíbeným
Web je postaven na enginu phpRS
(c) 2007 Maxihaf a spol