Nikdo není online
Nově příchozí:   smroun    zablabla    DOSA  

Diskuze

  Rubrika:   Vybrané téma:
Jak zahrát / kde sehnat? Beatles - písně

-Zobrazit všechny rubriky diskuze (nejvyšší úroveň)
-Čtěte: pravidla diskuze!
-Čtěte: Vysvětlivky a statistika diskuze
-Nová témata budete moci přidávat až po přihlášení!
 
AutorPříspěvky
« Stránka: z 3 » 

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 25.11.2009 22:30:51  

Nowhere Man
----------------------

Pokročíme opět s naším malým seriálem o písních skupiny Beatles, jejíž tvorba je aktuální a stále je na jejich písničkách co obdivovat a nacházet.
Zastavíme se proto u další písně, kterou Beatles vydali na svém albu Rubber Soul.
Píseň vznikla tentokrát převážně z pera Johna Lennona v r.1965, je to jedna z prvních písní, která se vyhýbá zcela tematu lásky nebo zamilovanosti. Skladba vznikla z osobní Lennonovy frustrace, z depresivního pocitu nespokojenosti se sebou samým, jejíž text pojednává o zbytečném člověku – nowhere man - člověk nikdo. Tento Lennonův nihilismus odstartoval vlastně éru skladeb s filozofickým, náboženským podtextem, skladeb hledajících tematicky něco víc než jen problémy lásky a zamilovanosti.
Skladba je velmi pěkná, nese se víceméně v durovém duchu s občasným vybočením do mollové harmonie. Zvláště působivé je v refrénu střídání mollového akordu /Gis moll/ s durovou subdominantou /A dur/. Lennonův hlas je nahraný dvojmo, instrumentální obsazení je standartní s kytarami a bicími.
Zajímavostí nahrávky je, že kapela natočila píseň v tónině E dur, ale velmi, velmi podladěné, přibližně o čtvrt tónu. Nechce se věřit, že to byl úmysl, spíše v "zápalu boje" při nahrávání Beatles pouze navzájem doladili kytary a nevšimli si, že jsou naladěni celkově nízko.
Pro nás z toho vyplývá malá nepříjemnost, že budeme-li hrát na foukačku v originální tónině spolu s Beatles, budeme hodně nadladěni a nebude to znít příliš libozvučně.
Je to škoda, protože jinak je písnička na foukačku velmi dobře hratelná, řekl bych, že patří
k těm vůbec nejsnáze hratelným skladbám Beatles. Je možno si stáhnout jednu s četných midi verzí nebo hrát jen tak pro sebe v úplně jiné tónině podle libosti. I v této písničce posazené do E dur bude foukačka znít dost vysoko, není problém podobně jako u All my loving začít o oktávu níže a hrát celou skladbu ve spodní oktávě.
Píseň je krásná, všeobecně známá a populární, zahrajete-li ji svým známým, zaručeně ji téměř každý pozná. Proto stojí zato ji zařadit do svého repertoáru. Kdybyste nezvládli nic víc než jen tuto jedinou beatlesovskou píseň, už o vás nikdo nebude mít právo tvrdit, že jste nowhere man.


Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 22.10.2009 00:40:02  
And I Love Her
-----------------------


Počet stažení předchozí písně se přehoupl přes stovku, takže můžeme pokračovat v našem malém seriálu, věnovanému písním skupiny Beatles.
Dnes bych se chtěl zastavit u další dobře hratelné písně na diatonickou foukačku. Jedná se o píseň And I Love Her, která pochází ze třetího alba nazvaného A hard day´s night natočeného a vydaného v roce 1964.
Skladba je jako u většiny písní Beatles výsledkem autorské spolupráce P. McCartneyho s J.Lennonem, přičemž Paul složil sloku a refrén, střední pasáž pochází od Johna.
Je to typická zamilovaná píseň o lásce, spekulace o tom, že Paul ji připsal jisté Jane Asherové, do níž byl tehdy zamilován, Paul později vehementně vyvracel, což je docela pochopitelné.
Tolik z oficiálních a dostupných pramenů, které si může každý zájemce snadno vyhledat a přečíst v literatuře nebo na internetu.
Podívejme se ale na píseň z bližšího pohledu, přes hudební lupu nebo ještě lépe přes hudební mikroskop.
Tím pádem přichází na řadu oblíbená obligátní otázka - čím je píseň pro dnešní posluchače atraktivní a co zajímavého v ní můžeme najít či objevit ?

Především se jedná o první píseň, ve které Beatles použili pouze výhradně akustické nástroje, přičemž Ringo Starr hraje na bonga. Při pozorném poslechu však neunikne, že dostatečně neuhlídal tempo po celou dobu trvání písně, a závěr je tempově zřetelně pomalejší, což je však u téhle rytmicky „houpavé“ písně vcelku tolerovatelné. Podle mého názoru to jistě nebyl záměr, Ringo prostě nevědomky zpomalil, aniž by si to někdo ve studiu nebo při závěrečném stříhání zaregistroval. Dobře se to pozná, když si celou skladbu pustíte po jejím skončení ještě jednou od začátku. Začátek písně je oproti jejímu konci zřetelně rychlejší. V dnešní době by to asi neprošlo, v 60.letech to zřejmě tolik nebolelo a vlastně ani dnes nebolí, je to jen malá piha na kráse.

Píseň začíná melodicky na mollové kvartě, šplhá opakovaně nahoru, aby se nakonec usadila na konci sloky na durové tercii. Prostřední, kratinká dur-mollová část tvoří pomyslný střed mezi všemi slokami a objeví se, lépe řečeno mihne se, v písni pouze jednou.
Z hlediska harmonie je začátek na mollové subdominantě se zakončením části fráze na mollové tonice , tyto se pak střídají, pak následuje vybočení do durové subdominanty a přes dominatní akord je sloka ukončena durovou tonikou.
Hlavní překvapení přichází ovšem před posledními dvěma slokami, kdy před předposlední slokou hranou instrumentálně původní tónina cis moll náhle přechází o půltón výše do tóniny d moll, v níž potom celá píseň končí.

Na diatonickou foukačku je to snadno hratelná píseň, a to v 1.poloze s bendingem na 3.dírce. Problém je pouze ve výše zmíněném přechodu z jedné tóniny do druhé, z toho důvodu pro hraní celé písně v originální tónině budeme tentokrát potřebovat harmoniky dvě, jednu v ladění E dur/cis moll/ a druhou v F dur /d moll/ na závěrečné dvě sloky.

Chromatikářské okénko: nemusím snad ani dodávat, že chromatikáři si celou skladbu zahrají na jednu harmoniku, což není úplně nejsnadnější, zejména pokud jde o možné libovolné improvizace v daných tóninách. Melodie celé písně je velmi dobře hratelná ve střední oktávě, kde není žádný problém. Chceme-li si píseň zahrát ve spodní oktávě, musíme si pomoci bendingem a stáhnout foukaný spodní tón C na tón H, nebo použít 16-dírkovou chromatiku.

Přeji vám radostné a zamilované foukání a zejména takové partnerky, abyste i vy mohli říkat jen a pouze and I love her.


Opraveno 22.10.2009 06:28:35

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 02.09.2009 14:31:42  
Imagine
------------

Další skladbou, tentokrát ze sólové kariéry Johna Lennona, je Imagine.
Napsal jsem zatím tabulaturu pro chromatiku, k tomu jsem natočil pro zajímavost mp3 nahrávku, kde jsem použil karaoke verzi z youtube jako návod pro všechny, kteří si chtějí s někým/něčím/ zahrát a zrovna není nikdo po ruce.
Není použito žádných variací a improvizací, někdy stačí docela málo - "jen" základní melodie.
Skladbu jsem slyšel v nejrůznějších instrumentálních verzích, včetně T.Thielemanse.
Není potřeba dodržovat striktně slabiky ve slokách, protože jejich počet se liší, takže lze s nimi nakládat značně volně.
Je to krásná melodie, legendární píseň, která je jednoduchá, dobře se hraje a přitom je plná něhy a citu.
Skladbu najdete brzy v sekci tabulatur CHROMATIKA.
Jeden ze světových pokladů, které dal John Lennon hudebnímu světu.

Odkaz na notový záznam (klavírní part + zpěv) :
http://fliiby.com/file/211031/svtsrmybp3.html
Opraveno 03.09.2009 09:28:09

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 29.08.2009 11:09:08  
Let it be
-------------

Nech to být, tak zní v překladu název další píseň Beatles, nad kterou se budeme společně zamýšlet.
Nejdříve stručná všeobecně známá fakta : píseň napsal v r.1969 Paul McCartney. Všude je sice uváděno jeho jméno společně s J.Lennonem, ale v tomto případě o výhradním autorovi není pochyb. Píseň nejdříve vznikla pro vydání na singl, posléze se objevila na posledním vydaném 13.albu Beatles s názvem Let it be z roku 1970. Úplně poslední společnou nahrávkou na LP desku však bylo o rok později realizované album Abbey Road, které bylo paradoxně vydáno dříve než Let it be.

V této písni se údajně Paul nechal inspirovat svým snem, ve kterém ho chodila navštěvovat jeho zemřelá maminka Mary a radila mu, aby se tolik nehonil a nerozčiloval, prostě aby to nechal být. Tento slogan se stal ústředním motivem celé písně. Někteří vykladači spojovali komunikaci s matkou Marií s náboženským až mystickým obsahem skladby, což Paul většinou vehementně popíral. Ať tak či onak, z onoho „let it be“ se časem stal světově známý
hudební slogan, který obletěl doslova celý svět.

Hudebně je na skladbě podstatné především to, že je vyvážená co do kvality melodicky i harmonicky. Tentokrát typické členění do slok a refrénu dává plně rovnocenně vyznít oběma těmto částem, jak melodicky členěné verzi (sloce), tak i refrénu.
Melodie od počátečního spodního kvintového začátku běhá elegantně střídavě nahoru a dolů, pak se na konci sloky usadí na protáhlé primě. V refrénu se v podobě jakoby rozložených akordů na slova „let it be“ houpe rovně nahoru a dolů a s využitím stejného melodického závěru jako u sloky se vrací opět ke svému zakončení na prvním tónu stupnice. Harmonicky se ve sloce od základního C dur přes G dur pod melodií stoupající do výšky objeví paralelní a moll, pak se přes majový akord vrací zpět střídání s G dur dominantou a následně F dur subdominantou zpátky k tónice C dur. V refrénu začínajícím mollově na tónice se obdobně jako u sloky střídají uvedené durové akordy. Za pozornost stojí instrumentální složka skladby, která je mimořádná.. Klavírní předehra navodí celkovou náladu a atmosféru písně, k Paulově sólovému hlasu podmalovaném klavírním doprovodem se postupně přidají i ostatní nástroje členů kapely včetně orchestrálních nástrojů s početnou sekcí smyčců, trumpet, trombonů i elektrických varhan, které spolu s klavírem svými rozvedenými akordy nádherně dotváří vznešené, slavnostní až majestátní vyznění celé skladby.

Vraťme se nyní k naší foukací harmonice, tuto píseň bychom si rozhodně neměli nechat ujít.
Tabulaturu jsem napsal pro 1. polohu. Můžeme tedy hrát v první poloze, přičemž můžeme volit začátek ve spodní nebo prostřední oktávě. V druhém případě se dokonce vyhneme i bendingu. Jako libozvučnější variantu bych preferoval jednoznačně nižší polohu a vyšší si nechat v záloze jako variaci.
Ve 2.poloze je skladba rovněž pohodlně hratelná, musíme pouze začít od tónu D na 4.dírce ve střední oktávě, originální tóniny pak dosáhneme použitím F dur harmoniky, v tomto případě bude ideální nižší ladění - low F.
Zkuste si ji ve 2.poloze zahrát sami i bez tabulatury, jistě to zvládnete.
Pro chromatikáře jsem tabulaturu nepsal, neboť se domnívám, že by to mohli brát jako urážku a podceňování jejich schopností.
Skladba je celá v tónině C dur, takže pro 1.polohu C dur foukačka, pro druhou polohu F dur foukačka a můžeme začít. Teď už zbývá jen pustit CD nebo hurá na youtube, kde lze najít originální i karaoke verze / zde jen pozor na časté změny v tóninách u karakoe !/.
Píseň je nádherná, přímo vybízející k interpretaci, takže v žádném případě vám nemohu doporučit let it be.


Opraveno 29.08.2009 11:19:05

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 10.08.2009 21:46:37  
YESTERDAY - tab pro chromatiku
Pro hráče na chromatiku jsem připravil jako třetí tabulaturu skladbu Yesterday.
Chromatikář si ji totiž užije snad ještě víc než při veleobtížném hraní na diatoniku.
Musím ještě provést tzv. výstupní kontrolu celého tabu, do konce týdne by se měla objevit mezi ostatními tabulaturami s písněmi Beatles.
Opraveno 10.08.2009 21:49:17

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 24.07.2009 16:51:07  
Eight days a week - aneb paráda o pěti tónech
----------------------

Pokračujeme v našem malém seriálu povídání a zamýšlení se nad některými vybranými písněmi skupiny Beatles.
Jako další v pořadí jsem vybral píseň, která je skvělým důkazem toho, že i z několika málo tónů se dá vytvořit skutečný hit a že na počtu tónů nebo not, chcete-li, opravdu nezáleží. Této písni se to podařilo dokonale, neboť je i v dnešní době v éteru velmi frekventovaná a troufám si tvrdit, že ji zná nebo slyšel téměř každý.

Pochází ze 4.alba skupiny Beatles, které pod názvem Beatles For Sale vyšlo v roce 1964.
O tom, jak je obtížné v některých písních Beatles určit jejich autora, svědčí např. právě tato skladba. Zvídavý člověk se to však nedoví ani z renomovaných pramenů. Steve Turner např. ve své knize Jak vznikaly písně Beatles hovoří jednoznačně, že píseň pochází z pera Paula McCartneyho. Bill Harry v knize Encyklopedie Beatles zase přiznává autorství Johnu Lennonovi, dokládá to rozhovorem se samotným Lennonem. Internetová encyklopedie Wikipedia uvádí pro jistotu obligátně jako autory společně McCartneyho i Lennona. Na obalu původního LP jsou jako autoři rovněž uvedeni oba dva. Jak je to tedy? Tomu, kdo má chuť, čas a detektivního ducha, se zde naskýtá prostor pro neomezené pátrání ve všech možných pramenech. Mně osobně je vcelku jedno, který z těchto dvou velikánů je autorem, pro nás je podstatné to, že píseň vznikla. Přesto se přikláním spíše k autorství J. Lennona, vzhledem k tomu, že píseň i sám sólově zpívá, i když ani to nemusí být ještě stoprocentní záruka pravdivosti mé domněnky.
Zůstaňme raději u známého faktu, že Beatles píseň autorsky dokončili až ve studiu při samotném nahrávání alba.Textem se nechali inspirovat tehdy oblíbeným Ringovým výrokem, že týden by měl mít alespoň 8 dní, aby se to všechno dalo stihnout, což platí aktuálně pro každého z nás až do dnešních dnů.

Co je na této skladbě tak pozoruhodného, že se hraje dodnes, kromě toho, že je od Beatles?
Z hudebního hlediska je skladba nejzajímavější tím, že její základní melodie je složená z pouhých 5 tónů /Fis, E, D, A, G/ s nimiž si vystačí pro verzi i refrén. Geniálním písním stačí mnohdy několik málo tónů. Jestliže je umíte dobře poskládat, opatřit nápaditou harmonií a rytmem, máte nesmrtelný hit. Jak jednoduché !
V tomto případě použitá harmonie s rychle se střídajícími durovými a mollovými akordy, spolu se svižným tempem a radostným přitleskáváním všech členů kapely do rytmu, dodává této jednoduché melodii patřičný výraz a radostnou svěžest, podpořenou i s chutí zpívajícím J.Lennonem. To vše je důvodem, proč si při běžném poslechu ani jednoduchost použité tónové výbavy neuvědomíme a necháme se zcela strhnout atmosférou písně.
Píseň je ovšem naprosto výjimečná a originální v tom, že Beatles zde poprvé uplatnili princip tzv. fade in – postupného zesilování zvuku na začátku skladby. Do té doby byl obvyklý spíše opačný postup fade out (zeslabování) na konci skladeb. Jedná se o historicky první fade in v populární hudbě. Skladba je v originále nahrána a natočena v tónině D dur.

Na harmoniku se píseň vzhledem k výše uvedené charakteristice hraje velmi dobře, můžeme
si dokonce velkoryse vybrat, zda zvolíme 1. nebo 2. polohu či spodní nebo střední oktávu.
Tabulaturu jsem napsal pro nejjednodušší způsob hraní, tzn. druhou polohu ve střední oktávě, kde není nutný žádný bending. Pro hraní s originálem v tónině D dur potřebujeme tedy pro 2.polohu harmoniku G dur ladění. Tímto způsobem bude celá píseň dobře hratelná a lehce zvládnutelná i pro začátečníky. G harmonika nižšího ladění /low/ bude, myslím, pro tuto píseň to pravé ořechové. Nemusím snad ani dodávat, že pro chromatikáře je hraní v originální dvou-křížkové D dur tónině povinností. Prozradím jednu malou fintu při hraní toho we-e-ek na chromatice. Normálně by se hrálo -6R, 6, -5. Výdech, nádech, výdech, to je docela nepohodlné. V tomto místě je možno využít vlastnosti chromatiky / bending všech foukaných tónů !!/ a stáhnout předchozí foukaný tón G na Fis takto: +7, 6, -5.
Znovu připomínám, že zvuková ale i obrazová podoba téměř všech písní skupiny Beatles je k dispozici na internetu, v poslední době zejména díky serveru youtube. Stačí zadat přes nějaký vyhledávač, nejlépe Google, pouze název skladby. Tímto způsobem je každá skladba okamžitě k dispozici zvukem i obrazem a můžete si ji přehrávat stále dokola.

Přeji všem radostné foukání s přáním, abyste měli vždy na všechno dost času a co nejméně potřebovali eight days a week.



Opraveno 24.07.2009 16:51:35

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 19.07.2009 14:55:39  
Můžeš se těšit kromě tabulatury i na obligátní malý článeček. Mám to již obé přichystáno, přepošlu to Old sweatovi.

Bigear
superharp
1201 příspěvků
Vloženo 19.07.2009 09:37:18  
To jsi teda fakt kámoš Petkone.Nejenom,že to podle toho budu hrát,i když jsem to dosud hrál z hlavy,ale už jsem se mnohokrát přesvědčil,že Tvé tabulatury(a nejen to) jsou vždy precizní a tak se jistě stane,že najdu místo,které rád oproti své imterpretaci,poopravím právě podle tvé tabulatury.Navíc ji s klidem budu moci použít jako důkaz při dlouholetém sporu o závěr písně ,který zatím marně vedu se svým hudebním kolegou a ke společnému poslechu ho nemohu donutit.A tak to hrajeme po léta ...blbě :-( (...tedy podle mne...).
Tak už se moc těším.
Tvé práci zdar!
Jar.

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 18.07.2009 20:36:02  
Máš pravdu, také u této písně je začátek na kvartě. Píseň je to přenádherná, vpravdě geniální, zejména harmonicky, že jsi to Ty...dobrá, napíšu tabulaturu. Ty podle ní jistě hrát nebudeš, ale jiným třeba přijde vhod.
Opraveno 18.07.2009 20:39:09

Bigear
superharp
1201 příspěvků
Vloženo 18.07.2009 14:29:52  
To Petkon:...tak si tak přehrávám,co dnes večer budeme hrát a stále myslím na ten neobvyklý začátek písně All my loving od Beatles na kvartě,jak jsi napsal ve svém pojednání.No a najednou hraju obdobný začátek v písni Most přez rozbouřenou řeku od neméně legendárních Simon and Garfunkel.Mimochodem taktéž krásná skladba.Myslím,že rovněž stojí za zpracování do tabulatur.Tak kdyby se ti chtělo...?

Bigear
superharp
1201 příspěvků
Vloženo 15.07.2009 01:21:51  
Ach ták.Jasně.Dík za odpověď.

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 14.07.2009 10:49:58  
Začátkem na kvartě jsem myslel začátek na 4.tónu stupnice E dur, tedy tónu A. V C dur to bude tón F.

Bigear
superharp
1201 příspěvků
Vloženo 14.07.2009 08:37:13  
Moc pěkné povídání.
Dovol jednu otázku.Co považuješ za nezvyklý začátek na kvartě?Já tam tu kvartu nějak nemohu nalézti.V melodii takový interval není.Nejspíš máš na mysli rozsah tónů v úvodní části sloky.Pokud jsem pochopil správně.To by korespondovalo logicky v kontextu s další větou,kde se zmiňuješ o oktávě.Pokud je to tak,nemám žádnou otázku:-)
Jen mne to na chvíli trochu zaskočilo.

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 14.07.2009 06:06:45  
All my loving
------------------

Dnes bych se chtěl v našem seriálu zamýšlení se nad tvorbou Beatles věnovat další písničce, která postupně dosáhla velké obliby a která dodnes patří k těm nejhranějším a nejoblíbenějším písním Beatles.
Téměř každá beatlesovská píseň má svou vlastní zajímavou genezi, nejinak tomu bylo i v tomto případě.
Napsal ji P.McCartney během společného turné s Roy Orbisonem. Vznikla jako báseň, která Paula údajně napadla ráno při holení, později k hotovým veršům dokomponoval i hudbu.
Píseň byla natočena v roce 1963 a objevila se na 2.albu Beatles, které dostalo název With the Beatles, které bylo podobně jako první album sestavené z vlastní i převzaté tvorby.
Není to nikterak složitá a komplikovaná píseň, o to více z ní však vyzařuje čirá muzikantská radost a milostné očekávání věcí příštích. Kdo by koneckonců odolal zvolání: „…zavři oči a já tě políbím … všechnu svou lásku ti budu posílat…, pamatuj, že budu vždy věrný …“. K takovým veršům je potřeba zkomponovat geniální skladbu, aby z toho nevznikl banální kýč. Paulovi se to ovšem podařilo dokonale.
Melodie pohybující se v rozsahu jedné oktávy začíná poněkud nezvykle na kvartě a po úvodním malém třítónovém sestupu se odhodlaně šplhá stupnicovitě v rozsahu téměř oktávy nahoru až k hornímu e, aby po několika vlnovkách a opakovaném vzestupu nahoru došla svého zklidnění na spodním e.
Začátek na kvartě je spojen s akordem Fis moll, pak už harmonický sled s akordy H7, E , Cis moll atd., představuje obvyklé harmonické schéma obzvláštněné na konci fráze vybočením do akordu D dur s následným rozvedením zpět do H7. Střední pasáž, kterou můžeme nazvat refrénem, se odehrává ve střídání mollové tóniky /Cis/ s její paralelním durovým protějškem /E/.
Všimněme si zvláštnosti, že ve všech slokách každé 4 doby zcela pravidelně dochází ke změně v harmonii, což představuje svým způsobem současně jakýsi vlastní harmonický rytmus uplatněný zde způsobem strojově pravidelného střídání sledu jednotlivých akordů. Celé dohromady to obrovsky funguje a vytváří jediný melodicko-harmonicko-rytmický monolit. Možná příliš vzletně řečeno, ale uznejte sami, že tato píseň si to plně zaslouží, a to jsem ještě nevzpomněl další zajímavost, a to dvojmo nahraný Paulův dvoj-hlas. Z koncertní verze je zřejmé, že mu s druhým hlasem pomáhal J.Lennon nebo G.Harrisson.
Jak už bylo řečeno výše, originální tóninou je tónina E dur.
Na harmoniku je píseň pohodlně hratelná v 1.poloze ve střední oktávě, v originální E dur na E dur laděnou harmoniku bude však znít pro leckteré ucho dosti vysoko. Z tohoto důvodu jsem připsal i obtížnější verzi ve spodní oktávě, v níž už je sice nutný bending, na E dur foukačku zní však v tomto posazení o poznání příjemněji. Tuhle píseň by se měl povinně naučit každý, kdo je fanouškem legendárních Brouků. Jen se podívejte na reakce fanynek při téhle písni na youtube.
Ať se vám hezky fouká, to vám všem přeji s all my loving.
Opraveno 14.07.2009 06:07:55

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 29.06.2009 21:49:31  
Misery
--------

Jako další píseň jsem vybral v pořadí druhou skladbu – Misery /Trápení/ z debutového dlouhohrajícího alba skupiny Beatles, které pod názvem Please please me skupina natočila a vydala v roce 1963.
Pro tehdejší dobu bylo příznačné, že se alba točila často na jeden zátah. Nebylo tomu jinak ani u tohoto premiérového alba, které členové Beatles nahráli za jeden jediný den, 11.února 1963. Celé natáčení trvalo zhruba 13 hodin, během nichž prakticky neopustili studio. Podle výpovědi členů akupiny bylo celé natáčení velmi náročné, konce prstů pálily, únava a hlad tlumený jen bonbóny a mlékem však nikterak neubraly na kvalitě a výjimečnosti této premiérové dlouhohrající LPdesky.
Vybral jsem tentokrát záměrně méně známou píseň, na které bych chtěl ukázat, že i sporadicky uváděné a hrané písně Beatles jsou po hudební stránce zajímavé. Dalším důvodem byla její relativně snadná hratelnost zejména pro začátečníky. Čím je tedy tato píseň zajímavá?
Každá sloka začíná třikrát opakovaným melodickým motivkem, intervalovým sextovým skokem směrem dolů zakončeným jakoby otazníkem na tónu c, potřetí posazeným o sekundu výše a zakončeným krásným zklidněním v podobě až barokní ozdoby – obalu jako ukončení celé fráze.
Po těchto dvou durových slokách následuje molová část, v níž melodie podložená molovou harmonií úžasně klesá ve stupnicovém sledu v rozsahu celé jedné oktávy /!/ od horního tónu e až po spodní e, kde je zakončena uklidňujícím C durovým akordem, podruhé pak rozvedena dominantním G durovým akordem, respektive jeho septimou. Tyto dvě takřka rovnocenné části skladby se v dalším průběhu střídají. Píseň pak končí do ztracena opakovaným zvoláním in Misery, my Misery, Misery…
V textu se zpívá o tom, jak je svět těžký, když člověk ztratí někoho blízkého, v tomto případě chlapec svou dívku, která ho opustila.
Ačkoliv má píseň spíše melancholický text, odvíjí se celá v poměrně svižném tempu, v tónině C dur a její paralelní tónině a moll.
Zvláštností také je, že píseň nemá jednoznačný refrén a verzi, skládá se vlastně ze dvou rovnocenných částí. Pro přehlednost jsem onu molovou část písně začínající akordem Ami nazval refrénem, ačkoliv by bylo stejně tak možno považovat za refrén i tu část durovou.
Na foukačku se písnička hraje velmi dobře, ve střední a horní oktávě v 1.poloze není potřeba žádný bending, posadí-li se celá o oktávu níž, což je možná pro leckoho libozvučnější, je nutno již počítat s nutností bendingu v nejspodnější oktávě.
Majitelé C dur foukačky se mohou tedy bez problémů pustit do nácviku celé písně společně s originální nahrávkou. Začátečníci by měli zvládnout 1.variantu ve vyšší poloze, ti pokročilejší ovládající bending si jej potrénují v nižší poloze.
Přeji všem pohodové foukání bez misery.
Opraveno 17.07.2009 23:12:45

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 11.01.2009 22:48:10  
Yellow submarine
-------------------------

Pokračuji v našem seriálu písniček Beatles další legendární písní.
Po dvou předchozích veleobtížných skladbách jedna na hraní o poznání snadnější písnička ? u nás známá pod českým názvem Žlutá ponorka.
Objevila se v r. 1966, napsal ji P.McCartney jako dětskou písničku s poměrně jednoduchou melodií i harmonií, s textem mu tentokrát vypomohl jeho přítel, zpěvák Donovan.
Skupina Beatles se na písni potom ve studiu jaksepatří vyřádila a hráči doplnili skladbu různými rachoty, pazvuky, námořnickými povely, výkřiky apod., čímž skladba získala na popularitě a přes svůj dětsky hravý charakter působí dodnes živě a svěže.
Píseň se objevila poprvé na 7.albu skupiny - Revolver, které bylo hodnoceno odbornou kritikou po stránce invenční jako jedno z nejlepších alb Beatles, komerčně však patřilo spíše mezi ta méně úspěšná. Píseň se objevila také o tři roky později na albu Yellow submarine, které vzniklo jako soundtrack k stejnojmennému animovanému filmu.
V roli vedoucího zpěváka se představil bubeník Ringo Starr, jehož mírně řečeno problematická intonace je důkazem toho, že jeho skutečné hudební kvality byly spíše za bicí soupravou než na postu zpěváka.
Píseň je dobře hratelná jak v 1. tak i ve 2.poloze, v obou polohách je ale nutný bending, takže začátečník se docela zapotí. Zvláště u 1.polohy ve sloce je přechod na dlouhý tón A poměrně náročný na přesnou intonaci. Ve 2.poloze je zase stahované ?áčko? ještě mnohem a mnohem frekventovanější, takže je to docela dřina a současně výborný trénink na bending na 3.dírce.
Refrén je pak zcela bezproblémová, radostně jednoduchá melodie charakteru vpravdě dětského popěvku.
Ostatně žádná z písní Beatles není na hraní úplně snadná, tato ale patří skutečně do kategorie těch dobře hratelných.
Ke hraní refrénu a zápisu v tabulatuře - ve slově yellow je konec slova s hláskou l na začátku tak nepřízvučný a měkký, že lépe zní hrát celé slovo na jedno nasazení /?jel?/, nikoliv kostrbatě s dvojím nasazením/?je-lou?/. Některé navíc znějící nepřízvučné tóny jsem rovněž vynechal, uvedl jsem je v závorkách, hrát se dají, pro charakter a vyznění melodie jsou však zcela nepodstatné, navíc v dalších slokách nebo částech již třeba použity ani nejsou. Tímto způsobem jsem to i nahrál v MP3 ukázce / 1.poloha ? C dur /.
Na závěr, aby to celé nebylo tak jednoduché, máme původní tóninu. Píseň je v originále posazená do úžasné tóniny Fis dur, takže pro zájemce o hraní v originální tónině či s originálem je nutná pro 1.polohu Fis dur, pro 2.polohu H dur harmonika.
Přeji všem příjemné chvíle se Žlutou ponorkou.
Opraveno 11.01.2009 22:49:53

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 11.01.2009 13:53:52  
Je nachystaná další píseň, jen co ji Old sweat umístí na stránky. Pak sem dodám i povídání o ní.
Tak jsem si to rozmyslel, protože se k tomu třeba v příštích dnech nedostanu a dávám sem to povídání ještě před uvedením samotné tabulatury.
Opraveno 11.01.2009 22:46:49

San Jose
superharp
657 příspěvků
Vloženo 20.12.2008 01:30:24  
Peťo, však si odpočiň, žádný kvalty, už jsme se o Tebe báli. :)))

Petkon
superharp
1270 příspěvků
Vloženo 15.12.2008 13:30:32  
Jasně, je třeba pokročit dále. Pomalu chystám další písně, ale vidím to až po Novém roce. Chci si od těch tabulatur trochu odpočinout.

elflord
superharp
484 příspěvků
Vloženo 18.11.2008 23:15:47  
pravdu máš to by sme tu naozaj mohli diskutovať veeeeľmi dlho.
AutorPříspěvky
« Stránka: z 3 » 

Úvodní stránka | Nahoru | Zpět | Vpřed | Přidat k oblíbeným
Web je postaven na enginu phpRS
(c) 2007 Maxihaf a spol